Výsledky hledání pro výraz: váha

8423811000 80-Kontrolní váhy a automatická kontrolní zařízení k určování hmotnosti pracující na základě porovnávání s předem určenou hmotností

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 10

8423811010 80-Využívající elektronické prostředky k určování hmotnosti

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 10 10

8423811090 80-Ostatní

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 10 90

8423813000 80-Stroje a zařízení k určování hmotnosti a označování předem zabaleného zboží

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 30

8423813010 80-Využívající elektronické prostředky k určování hmotnosti

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 30 10

8423813090 80-Ostatní

8423 81 10 až 8423 89 00-Ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti

Do těchto podpoložek patří elektromechanické váhy, v nichž se hmotnost předmětu převádí na elektrický signál (proudový) pomocí převodníku umístěného ve váhách, tento proud se pak měří měřicím zařízením, které je zabudováno v těchto váhách. Zpravidla měřicí převodníky v takových váhách sestávají z dynamometru nebo tyčí s tenzometry (elektrické odpory) zapojených tak, aby vytvářely elektrický můstek. Síla vyvolávaná váženou hmotou deformuje dynamometr a způsobuje změnu délky tenzometru (smrštění nebo prodloužení) a tím změnu odporu, která je úměrná vážené hmotě a která se přenáší ve formě změny proudu do měřicího zařízení na stupnici můstkem, jenž měří odpor.
Kromě měřicího zařízení, známého jako vážící jednotka, váhová zobrazovací jednotka nebo indikátor vážení, které se normálně nachází pod jedním uzavřením, mohou mít elektromechanické váhy také jiné jednotky, které jsou navzájem propojeny (např. klávesnice, paměťová jednotka, tiskárna, VDU, regulátor a čtecí zařízení štítků nebo karet pro kontrolu vstupu do vah). V systémech vážení tohoto typu lze několik vah připojit ke společnému měřicímu přístroji (známé také jako „dálkové vážící terminály“).
Váhy uvedené výše je rovněž možné vybavit propojovací jednotkou („interface“), přes kterou lze váhy připojit k jednotce automatizovaného zpracování dat.
Elektromechanické váhy se pokládají za „elektronické váhy“, jsou-li do měřicího zařízení vah zabudovány mikroprocesory, například, aby počítaly cenu váženého množství za pomoci jednotkové ceny (např. ceny za kilogram) zavedené do vah.

–

8423 81 30 90

3706109900 80-Ostatní pozitivní

3706 10 99-Ostatní pozitivní

Do této podpoložky patří filmy určené k promítání.
Pozitivní filmy s dvěma nebo více pásy snímků mají být zařazeny a clo má být vyměřeno podle šířky a délky filmu po rozřezání, tj. šířky a délky filmu v podobě, ve které bude promítán.
Například film o šířce 35 mm (čtyři nařezané pásy o 8 mm) a délce 100 m, je považován za 8 mm film o délce 400 m.

–

3706 10 99

2710195100 10-Topné oleje

2710 12 11 až 2710 19 99-Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové) a přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu a kromě odpadních olejů

Pro definici těchto produktů, viz poznámka 2 k této kapitole a vysvětlivky k HS k číslu 2710, část I).
Pokud jde o podpoložky týkající se produktů:
— určených pro specifické procesy,
— určených pro chemickou přeměnu,
viz doplňkové poznámky 5 a 6 k této kapitole a příslušné vysvětlivky.
I. Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové)
Do této skupiny patří směsi izomerů (jiných než stereoizomerů) nasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 95 % zvláštních izomerů nebo nenasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 90 % zvláštních izomerů, jejichž procentní obsah byl přepočítán na hmotnost dehydrovaného produktu.
Do této skupiny rovněž patří samostatné izomery výše zmíněných uhlovodíků majících čistotu méně než 95 % nebo 90 % hmotnostních, podle příslušnosti.
Do této skupiny patří pouze minerální oleje a oleje ze živičných nerostů:
1. které mají bod krystalizace, měřeno dle metody ASTM D 938 ekvivalentní k metodě ISO 2207, nižší než 30 °C; nebo
2. které mají bod krystalizace 30 °C nebo vyšší a
a) hustotu menší než 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185, a penetraci pracovním kuželem (worked cone penetration), měřeno dle metody ASTM D 217 ekvivalentní k metodě ISO 2137, nejméně 350 při 25 °C; nebo
b) minimální hustotu 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185 a jehlovou penetraci, měřeno dle metody EN 1426, nejméně 400 při 25 °C.
Pro účely odstavce I) výše se k minerálním olejům a olejům ze živičných nerostů řadí též takové oleje, do nichž byly přidány ve velmi malém množství různé látky, například jako aditiva pro zlepšení kvality nebo odstranění zápachu, značkovací sloučeniny, barvicí činidla.
Viz též schéma uvedené níže:
Rozlišovací kritéria pro určité ropné produkty podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99 a čísel 2712 a 2713 (jiné než přípravky podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99)
II. Přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu
Aby mohly být zařazeny do těchto podpoložek, musí tyto přípravky vyhovovat následujícím podmínkám:
1. poměr hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jak je definováno v části I) výše, musí být 70 % nebo více.
Tento poměr je nutno zjišťovat analýzou a ne podle množství přidaných materiálů;
2. nesmí být nikde jinde ani uvedeny, ani zahrnuty;
3. minerální oleje nebo oleje ze živičných nerostů musí ve směsích představovat základní složku přípravku, to znamená podstatnou složku s ohledem na použití.
Mezi přípravky těchto podpoložek nepatří:
a) nátěrové barvy a laky (čísla 3208, 3209 a 3210 00);
b) kosmetické přípravky a kosmetika založená na minerálních olejích (všeobecně čísla 3304 nebo 3307);
c) ropné sulfonáty (čísla 3402 nebo 3824).
Ropné sulfonáty jsou obvykle ve formě suspenzí v minerálních olejích nebo v olejích ze živičných nerostů. Obsah čistého sulfonátu je obvykle tak velký, aby bylo vyloučeno jeho přímé využití jako mazadla;
d) přípravky na leštění, ochranu nebo jinou úpravu dřeva, nátěrů, kovu, skla nebo jiných materiálů (hlavně číslo 3405);
e) dezinfekční prostředky, insekticidy atd., ale připravené, sestávající z roztoků nebo disperzí účinných složek v minerálním oleji nebo oleji ze živičných nerostů (číslo 3808);
f) připravené apretury používané v textilním průmyslu (číslo 3809);
g) připravená aditiva pro minerální oleje (nazývané též dopanty) (číslo 3811);
h) složená organická rozpouštědla a ředidla (např. číslo 3814 00);
ij) pojidla pro licí jádra (podpoložka 3824 10 00);
k) některé antikorozní přípravky, zejména:
i) připravené například z lanolinu (asi 20 %) rozpuštěného v lakovém benzinu (podpoložka 3403 19 10);
ii) obsahující aminy jako účinné složky (podpoložka 3824 90 92).

2710 19 31 až 2710 19 99-Těžké oleje

Viz doplňková poznámka 2 d) k této kapitole.

2710 19 51 až 2710 19 68-Topné oleje

Viz doplňková poznámka 2 f) k této kapitole a pro charakteristiky topných olejů schéma uvedené níže:

–

2710 19 51

2710195100 80-Pro specifické procesy

2710 12 11 až 2710 19 99-Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové) a přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu a kromě odpadních olejů

Pro definici těchto produktů, viz poznámka 2 k této kapitole a vysvětlivky k HS k číslu 2710, část I).
Pokud jde o podpoložky týkající se produktů:
— určených pro specifické procesy,
— určených pro chemickou přeměnu,
viz doplňkové poznámky 5 a 6 k této kapitole a příslušné vysvětlivky.
I. Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové)
Do této skupiny patří směsi izomerů (jiných než stereoizomerů) nasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 95 % zvláštních izomerů nebo nenasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 90 % zvláštních izomerů, jejichž procentní obsah byl přepočítán na hmotnost dehydrovaného produktu.
Do této skupiny rovněž patří samostatné izomery výše zmíněných uhlovodíků majících čistotu méně než 95 % nebo 90 % hmotnostních, podle příslušnosti.
Do této skupiny patří pouze minerální oleje a oleje ze živičných nerostů:
1. které mají bod krystalizace, měřeno dle metody ASTM D 938 ekvivalentní k metodě ISO 2207, nižší než 30 °C; nebo
2. které mají bod krystalizace 30 °C nebo vyšší a
a) hustotu menší než 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185, a penetraci pracovním kuželem (worked cone penetration), měřeno dle metody ASTM D 217 ekvivalentní k metodě ISO 2137, nejméně 350 při 25 °C; nebo
b) minimální hustotu 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185 a jehlovou penetraci, měřeno dle metody EN 1426, nejméně 400 při 25 °C.
Pro účely odstavce I) výše se k minerálním olejům a olejům ze živičných nerostů řadí též takové oleje, do nichž byly přidány ve velmi malém množství různé látky, například jako aditiva pro zlepšení kvality nebo odstranění zápachu, značkovací sloučeniny, barvicí činidla.
Viz též schéma uvedené níže:
Rozlišovací kritéria pro určité ropné produkty podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99 a čísel 2712 a 2713 (jiné než přípravky podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99)
II. Přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu
Aby mohly být zařazeny do těchto podpoložek, musí tyto přípravky vyhovovat následujícím podmínkám:
1. poměr hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jak je definováno v části I) výše, musí být 70 % nebo více.
Tento poměr je nutno zjišťovat analýzou a ne podle množství přidaných materiálů;
2. nesmí být nikde jinde ani uvedeny, ani zahrnuty;
3. minerální oleje nebo oleje ze živičných nerostů musí ve směsích představovat základní složku přípravku, to znamená podstatnou složku s ohledem na použití.
Mezi přípravky těchto podpoložek nepatří:
a) nátěrové barvy a laky (čísla 3208, 3209 a 3210 00);
b) kosmetické přípravky a kosmetika založená na minerálních olejích (všeobecně čísla 3304 nebo 3307);
c) ropné sulfonáty (čísla 3402 nebo 3824).
Ropné sulfonáty jsou obvykle ve formě suspenzí v minerálních olejích nebo v olejích ze živičných nerostů. Obsah čistého sulfonátu je obvykle tak velký, aby bylo vyloučeno jeho přímé využití jako mazadla;
d) přípravky na leštění, ochranu nebo jinou úpravu dřeva, nátěrů, kovu, skla nebo jiných materiálů (hlavně číslo 3405);
e) dezinfekční prostředky, insekticidy atd., ale připravené, sestávající z roztoků nebo disperzí účinných složek v minerálním oleji nebo oleji ze živičných nerostů (číslo 3808);
f) připravené apretury používané v textilním průmyslu (číslo 3809);
g) připravená aditiva pro minerální oleje (nazývané též dopanty) (číslo 3811);
h) složená organická rozpouštědla a ředidla (např. číslo 3814 00);
ij) pojidla pro licí jádra (podpoložka 3824 10 00);
k) některé antikorozní přípravky, zejména:
i) připravené například z lanolinu (asi 20 %) rozpuštěného v lakovém benzinu (podpoložka 3403 19 10);
ii) obsahující aminy jako účinné složky (podpoložka 3824 90 92).

2710 19 31 až 2710 19 99-Těžké oleje

Viz doplňková poznámka 2 d) k této kapitole.

2710 19 51 až 2710 19 68-Topné oleje

Viz doplňková poznámka 2 f) k této kapitole a pro charakteristiky topných olejů schéma uvedené níže:

–

2710 19 51

2710195500 80-Pro chemickou přeměnu jiným postupem, než který je stanoven pro podpoložku 2710 19 51

2710 12 11 až 2710 19 99-Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové) a přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu a kromě odpadních olejů

Pro definici těchto produktů, viz poznámka 2 k této kapitole a vysvětlivky k HS k číslu 2710, část I).
Pokud jde o podpoložky týkající se produktů:
— určených pro specifické procesy,
— určených pro chemickou přeměnu,
viz doplňkové poznámky 5 a 6 k této kapitole a příslušné vysvětlivky.
I. Minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jiné než surové)
Do této skupiny patří směsi izomerů (jiných než stereoizomerů) nasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 95 % zvláštních izomerů nebo nenasycených acyklických uhlovodíků obsahujících méně než 90 % zvláštních izomerů, jejichž procentní obsah byl přepočítán na hmotnost dehydrovaného produktu.
Do této skupiny rovněž patří samostatné izomery výše zmíněných uhlovodíků majících čistotu méně než 95 % nebo 90 % hmotnostních, podle příslušnosti.
Do této skupiny patří pouze minerální oleje a oleje ze živičných nerostů:
1. které mají bod krystalizace, měřeno dle metody ASTM D 938 ekvivalentní k metodě ISO 2207, nižší než 30 °C; nebo
2. které mají bod krystalizace 30 °C nebo vyšší a
a) hustotu menší než 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185, a penetraci pracovním kuželem (worked cone penetration), měřeno dle metody ASTM D 217 ekvivalentní k metodě ISO 2137, nejméně 350 při 25 °C; nebo
b) minimální hustotu 0,942 g/cm 3 při 70 °C podle EN ISO 12185 a jehlovou penetraci, měřeno dle metody EN 1426, nejméně 400 při 25 °C.
Pro účely odstavce I) výše se k minerálním olejům a olejům ze živičných nerostů řadí též takové oleje, do nichž byly přidány ve velmi malém množství různé látky, například jako aditiva pro zlepšení kvality nebo odstranění zápachu, značkovací sloučeniny, barvicí činidla.
Viz též schéma uvedené níže:
Rozlišovací kritéria pro určité ropné produkty podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99 a čísel 2712 a 2713 (jiné než přípravky podpoložek 2710 12 11 až 2710 19 99)
II. Přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté, obsahující 70 % hmotnostních nebo více minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jsou-li tyto oleje základní složkou těchto přípravků, jiné než obsahující bionaftu
Aby mohly být zařazeny do těchto podpoložek, musí tyto přípravky vyhovovat následujícím podmínkám:
1. poměr hmotnosti minerálních olejů nebo olejů ze živičných nerostů, jak je definováno v části I) výše, musí být 70 % nebo více.
Tento poměr je nutno zjišťovat analýzou a ne podle množství přidaných materiálů;
2. nesmí být nikde jinde ani uvedeny, ani zahrnuty;
3. minerální oleje nebo oleje ze živičných nerostů musí ve směsích představovat základní složku přípravku, to znamená podstatnou složku s ohledem na použití.
Mezi přípravky těchto podpoložek nepatří:
a) nátěrové barvy a laky (čísla 3208, 3209 a 3210 00);
b) kosmetické přípravky a kosmetika založená na minerálních olejích (všeobecně čísla 3304 nebo 3307);
c) ropné sulfonáty (čísla 3402 nebo 3824).
Ropné sulfonáty jsou obvykle ve formě suspenzí v minerálních olejích nebo v olejích ze živičných nerostů. Obsah čistého sulfonátu je obvykle tak velký, aby bylo vyloučeno jeho přímé využití jako mazadla;
d) přípravky na leštění, ochranu nebo jinou úpravu dřeva, nátěrů, kovu, skla nebo jiných materiálů (hlavně číslo 3405);
e) dezinfekční prostředky, insekticidy atd., ale připravené, sestávající z roztoků nebo disperzí účinných složek v minerálním oleji nebo oleji ze živičných nerostů (číslo 3808);
f) připravené apretury používané v textilním průmyslu (číslo 3809);
g) připravená aditiva pro minerální oleje (nazývané též dopanty) (číslo 3811);
h) složená organická rozpouštědla a ředidla (např. číslo 3814 00);
ij) pojidla pro licí jádra (podpoložka 3824 10 00);
k) některé antikorozní přípravky, zejména:
i) připravené například z lanolinu (asi 20 %) rozpuštěného v lakovém benzinu (podpoložka 3403 19 10);
ii) obsahující aminy jako účinné složky (podpoložka 3824 90 92).

2710 19 31 až 2710 19 99-Těžké oleje

Viz doplňková poznámka 2 d) k této kapitole.

2710 19 51 až 2710 19 68-Topné oleje

Viz doplňková poznámka 2 f) k této kapitole a pro charakteristiky topných olejů schéma uvedené níže:

–

2710 19 55